Sám voják v poli

22. listopadu 2012 v 14:21 | Froya
Lidi mě štvou. Blízký i daleký - no a co na tom sejde? Já štvu lidi. Ale ze všeho nejvíc sem naštvaná sama na sebe.
Víš, jaký to je, když žiješ celej svůj život uprostřed ničeho? Bez přátel, kámošů..Ze všech stran je jenom vzduch a hlína, špína, kterou na tebe házej ostatní ...už je to milost, když reagujou na vaše bytí.
Najdete tolik sympatií v ostatních, tolik kousků vlastní bytosti, ale pořád vám nikdo nerozumí, ani vy sami sobě. Vlci táhnou krajem, to už ucítili krev. Máte ruce od krve. Nejvíce poskvrněný beran ze stáda a nejvíc hoden smrti. Přitom není cizejší slovo než smečka. Nic nezní vzdáleněji. Ale touha neupadá. Vždycky si toužil po svém osobním Ježíšovi, po někom, kdo slyší tvoje modlidby, po někom, kdo se stará...Vidíš červený dveře a chceš je obarvit na černo. Přitom ji nenávidíš, protože tě dusí. Nesnášíš černou. Chceš strhat každej kus oblečení, který je černý. Necejtíš k ní žádnou větší sympatii, jenom si navzájem vyhovujete. Ty se potřebuješ skrýt...Vidíš lidi okolo sebe, ale cítíš, že nejsou tvoje realita ani tvůj sen. Nemaj tvojí duši. Nikdy si s nima neměl promluvit. Zničej tě!! Nedokážeš bejt jejich součást, protože oni neznaj tebe a ty je. Chrlíš ze sebe řeči, umíš dokonale popsat cokoliv, na co ti ukážou. Si hrací skříňka, která chrlí to, co po tobě chtějí. Jak strašně moc nesnášíš ten smyšlenej namalovanej ksicht na tvý pravý tváři. A tváře ostatních. Všichni s tím samím, milým ksichtem. Chtěj tě poučit. Myslí si, že ti tím pomůžou!! Ale jak tě to bolí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ela Ela | Web | 25. listopadu 2012 v 11:24 | Reagovat

Nejhorší je, že ti rozumim...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.