Co mi promluvilo do duše...

12. června 2012 v 16:16 | Froya-Ireth de la Feon |  Kecy. (pro rok 2012)
"Každej má místo svý na tý zemi. I já jsem pošlapán, haněn všemi. To osud zas dal někomu šach. Na srdci jizvy a v kapse máš strach.. Život je kámoš a hajzl a šmejd, tu slunce zasvítí tam začne lejt! Děláš co umíš a stejné pak čumíš. Tak zavři oči a nech to bejt! Radost měj, že slunce zasvítilo. Není tak zle, aby hůř nebylo."

Osud: "On si brečí,je to egoista. Vždyť mi vděčí za to, co jsem přichystal. Díky žádné...Srdce zrádné.Vždyť, až bude klid, můžeš jít..."

"Pro lidskou pýchu svrbí mně ruce! Tak jako kámen já teď' mám srdce. Lidi jsou zlý a život je v sázce pro ty co, nepřejou, nepřejou lásce! Možná neví, že jsem lidská bytost. Škoda. Je pozdě. Už neznám lítost. Pohnou se skály, bude to brzy...Budu se smát, až potečou slzy!"


"Na obzoru vidím matně, rudou skvrnu, je jako krev, k tomu slyším, a to je špatně, lidí řev. Jak voda dav se valí, teď už jej nezastaví nejpevnější val. Ta síla trhá skály. A Bůh se na to ani radši nedíval. Vidím, jak domy hoří, jak někdo bez důvodně krev tu prolévá, jak hodnoty se boří, z tý hrůzný představy mě horko polévá. Musím zůstat tím, kým jsem byl, jako prázdnej pokoj v opuštěnym domě. Díky za to, že jsem pochopil, že láska není pro mě. Osude, jak jsem ti teď za výstrahu vděčný, ještě dneska tohle místo opustím. Pro tenhle kraj jsem velmi nebezpečný. Díky za to, že to vím."

"Vím co je umírat. Znám všechnu bolest tady toho světa. Mně neublíží nenávist, už vůbec ne zlá věta..."

"Právo je síla a jdou k tomu střepy. K prosbám být hluší a na gesta slepí. Sluší se držet krok se řekou davu. Kdopak si zachrání po bitvě hlavu! Na všechno pozdě je, když hráz se prolomí. Slabý je ten, komu nohy se podlomí. Když dupot přebije zoufalý výkřiky, poslouchej raději tón naší muziky!"

"S ledovým pohledem, s červenou krůpějí spálíme naději. Vztek, to je touha, noc bude dlouhá! Sami se podvedem, stíny tak svádějí. Rána jsou zloději! Čas ještě zbývá, to se to zpívá! Ve správné chvíli pak jedová slina
určí čas poptat se, čí pak je vina. Morová rána se v soumraku skrývá, mnohý se může ptát, kolik mu zbývá."

"Zdál se mi sen, jenž ukrad mi spaní, že za vstřícnost platíme vysokou daní, a ve vlastním městě jsme my jako cizí,
s vírou jsem doufal, že s ránem sny mizí"

"Jak sirky lámou se stromy, jako krabice padaj domy a lidi jako stádo ovcí řítěj se ze skály."

"Vášeň, děvka špinavá, sype do očí všem sůl, pak utopí v moři slzí všechny viny.Zahradník, ten nejvyšší, trávu poseká, proto, aby další trávník rostl znova. Á, už slyším píseň přichází z daleka. Její obsah děsí, i když nemá slova. Udeří-li bouře, nezná slitování. Vinu nevinu v hmoždíři rozdrtí. Konec je všem marným touhám po poznání,
vesmírná tlama je vždy při chuti. Za záclonu oken noci nikdo nevidí, oči hvězd se vysmívají lidským láskám. Štěstí bydlí většinou daleko od lidí a děti se posmívají vašim vráskám."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.