Something In The Way...

26. března 2012 v 19:39 | Froya-Ireth de la Feon
Dvacátej šestej březnovej den.
Všechno mě sere...Sem protivná a vím to. Neomlouvejte mě, jako malý děcko. Neni to zkurvenej pubertální pocit, není to náladovost - to poznám. Dneska sem nemusela bejt protivná, dneska sem nemusela na vostatní ječet. Ale chtěla sem...Víc než dost!
Chtěla sem těm všem ksichtům kolem mě vyječet do ksichtu, že nejsem tamta z léta...Že jim nechci bejt podobná. Že už mě sere jak je všechno "v pohodě". Už mě serou jejich přetvářky,...
Na dějáku sme zase něco tvořili. Modlila sem se, aby to byla samostatná práce - nebyla. Ale v naší čtveřici sme fakt prokázaly ten zasranej týmovej duch a sehranosti, komunikace tam bylo na zesrání...Vlastně mi to vyhovovalo. Nechtěla sem mluvit s nikým. Věděla sem, co se po mě chce. Bude se na mě civět a já to zase všechno vodseru - tak to teda ne! Už nejsem ta spolehlivá, už vám nebudu pomáhat. Už nebudu pracovat za ty učumený čubky z vokolí. Každopádně sem tu hodinu nějak přežila...
Pak byla matika - nic se nedělo. Na chemii sme sledovali video. Němčina byla žalostná. Čeština byla teprv vodvaz fakt...
Dokola a dokola. Nic, nic a nic.
Mejhorší zážitek byl voběd. Řada na něj, jako by trvala milióny let. Nenáviděla sem to. Myslela sem, že vybuchnu. Všichni do mě strkali, křičeli,...Bylo to nahouby. Vlastně sem čekala na nic. A pak sem ještě dostala vynadáno vod kuchařky, že když to nejim, tak proč si to vůbec beru. Byla nasraná vopět jenom kvůli sobě. Bylo jí šumák, že mi třeba bylo blbě a tak sem to nesnědla. Šlo jí jenom vo to, že to po mě musela mejt...Kurevskej světe!
Domu sem šla sama. Měla sem pocit, že bych ty holky musela sežrat svejma nabroušenejma kecama...Rači sem jim zdrhla. Vlastně bych nikdy neurazila A., vlastně ani Té...Ale tu poslední vosobu bych z fleku zbila. JO, NEMÁM TĚ RÁDA...Jestli si to čteš, tím líp, aspoň už to víš...Ty tvoje kecy pořát dokola, to tvoje sobectví gigantickejch rozměrů. Podívej, sama sem sobecká jak mraky, ale sem aspoň svojí spolužačce schopná donýst úkol, pomoct jí, když mě potřebuje...
Když sem dorazila domů, vypadla sem ven. Vzala sem kolo a jela sem...Pryč! Po půlhodině už sem vobjela všechno, všecičko co tady v okolí vůbec je a tak sem to zbalila a jela domů. Pak sem měla hudebku. Posrala sem co sem mohla...Fakt nikdy nepochopím, jak to můžu doma zahrát jak genius a na hudebce jak amatér.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.