Krach, prach a strach.

25. března 2012 v 11:44 | Froya-Ireth de la Feon |  Kecy. (pro rok 2012)
Dvacátej čtvrtej - no to mě poser!
Když neni škola, neni vo čem psát. Dneska je. Jako vo čem psát, protože mít dneska školu, tak se teprv poseru! Bylo kolem vosmý, když se moje voči pomalu probíraly. Už sem byla vzhůru dávno, ale neměla sem sílu vstát. Pak někdo zavolal. Matka! Musela sem se připojit na skajp, aby mi milostivě voznámila, že zejtra jede na votočku domů. Další konverzace s ní sem se vyhejbala, pač sem nechtěla, aby se dozvěděla vo mojí včerejší hudebce.
Pak sem nějak vstala. K snídani sem snidala jabko a byla spokojená, jenomže votec mě donutil sežtat ještě koblihu - fuj! Pak sem nedělala nic kloubnýho...Vlastně jo, něco jo. Přečetla sem si Kurtův dopis na rozloučenou. Ve dvanáct sem zkonzumovala pohanku. Pak sem šla ven. Zaznonila sem na Jí., ale nic se neozývalo. Bylo mi na hovno! Sedla sem si na kolotoč za jejím panelákem a točila se na něm pořát dokola. Naprosto sama. Civěla sem, jak kolem mě lidi choděj sem a tam a říkala sem si, že je tu moc, moc lidí...Chlápek s kočárkem a čoklem, co se podobal čoklovi mýho kámoše...Cyklistka s bílejma vlasama a dítětem v sedačce...Dalších X zasranejch pejskařů na procházkách...Pak mě to začalo srát a šla sem pryč. K řece - jak už to u mě bejvá...Sedla si na takovej šutr, kam se chodím koupat každý léto, ale je to tam nahovno vod tý doby, co tam choděj i vostatní lidi. Chvilku sem jen tak civěla na řeku, poslouchala jak ptáci pískaj jak pominutý a řeka si jen tak teče a bublá. Ale ani tam sem si to nemohla na dlouho vychutnat. Pochvilce bublání řeky přerušil řev pily a kecy čuráků z bruhýho přehu co tam jen tak deilně vražděj stromy...Chtěla sem kurva začít ječet, ať toho nechaj, ale dokázala sem si představit, že když si čurák usmyslí, ani taková kráva jako já s ním nepohne...Po chvilce sem toho měla dost a tak sem zamířila vod sud pryč. Směrem hloubějš do lesa, do kopce,...Prostě pryč! A dobře sem udělala, protože se tam začaly vozejvat hlasy lidí z mejho břehu...Doufala sem, že to sou ty dva dlouhovlasý týpci a ta dreadatá typka, co vypadali celkem mile, když sem je viděla příjíždět na chalupu, kterou museli mít někde poblíž řeky. Ale i tak už bych se ke kameni nevrátila. Po chvíli sem došla na kraj lesa, kde začínalo pole, velký jak kráva, ale i tak sem ho musela mít už sto krát prochozený...Nebylo tam jediný stéblo, co sem neznala. Objevila sem tam další šutr, tam sem si dřepla a civěla na pole a ptáky, co tu pořvávaly...Je to taková neutrální zóna. Je tam dobře slyšet sičení řeky, zmiňovaný ptáky, ale taky zasraný morotky a silnice...no a samozdřejmě tu pilu. Tady sme seděla dlouho přemýšlejíc, co je slyšet víc...Samozdřejmě sem ke kloubnýmu výsledku nedošla. Sledovala sem ptáka poskakujícího na větvy přímo předemnou. Zajímavý...Pak se tu zčistajasna vobjevil motéjl, žlutej jako chcanky. Dost dlouho sem ho sledovala. Asi sem si naivně myslela, že ke mě přilítne. Sem já ale blbá! Proč by ke mě asi lítal? Proč by ke mě jako měl cejtit důvěru, že si ho neupeču a nesežeru, když sou ty lidi takoví prasata, proč bych měla bejt zrovna já jiná? Sledovala sem každičkej jeho pohyb, dokud nesplynul s polem. Pak už sem ho neviděla a asi nikdy neuvidím...Začalo mě to srát i tady a tak sem šla ke svýmu milovanýmu stromu. Je to dlouhá cesta, ale co já bych neudělala, jenom abych měla klid. Když sem tam dorazila, uviděla sem vodpadky všude kolem. Chtěla sem vyvraždit všechen lid. Ještě před půl rokem, kdy sem ke stromu lezla tak maximálně já a Jí., nebyl tam ani zasranej igeliťák. Ale teď? Dávala sme vinu dětskám z vedlejší vesnice, který sem tam vobčas vídávala. Doteďka mi to nevadilo, byla sem šťastná, že ta dnešní pouliční mládež dělá taky něco kloubnýho, ale toto? Každopádně sem si k stromu sedla a bylo mi do breku, řvu i blití ze všeho...Koukala sem na voblohu a lesy a louku všude kolem. Mraky byli strašně zajímavý. Na jedný straně byli celkem tmavý a jen málokdy je prosvítil papsek slunce. Vodcut se taky vozejval hřmot. Jo, nebe se pokoušelo vo něco jako bouřku...Ale strašně smutnou bouřku...bez deště....bez blesků...bez strachu...Na tej druhej straně bylo nebe dočista tyrkisový. Jako by se nic nedělo. Ale vono se něco kurva děje! Tam mě taky dost začala bolet hlava. Já vím proč, ale vy byste neměli...
Šla sem domů. Viděla sem, že někdo ve vedlejším paneláku prodává byt. Teda už dřív sem si všimla, že se tu nějak často pohybujou auta, táhnoucí za sebou káru naloženou nábytkem. Přeju si, aby se sem přestěhoval někdo, kdo by se mnou byl..Někdo, kdo by mi rozuměl...Někdo, kdo by měl aspoň jedno oko, když už tu sou samý slepci...Skutečnej přítel! Ale kterej vůl by se stěhoval do takový prdele, když doteď máme tu urbanizaci. Tady nic není! Maximálně jedna kráva, píšíci tyhle řádky...Ale to nestojí za řeč.
Doma sem civěla na televizi - už ani nevím na co zase...Po dvou hodinách přišla Té., jestli bych jako šla ven a jestli by mi nevadilo, že půjde i Ho. O jednoho čuráka víc nebo míň, neni to jedno? Šly sme pro To., kterej měl údajně zaracha. Divný, že sme ho potkaly s flórbalkou v ruce, obklopenýho armádou malejch démonů, taktéž s flórbalkou. Šly to tu debilní hru hrát. To. poprosil Té. aby zavolala Ho., aby si s nima taky zahrál. Vobnášelo to, že my s Té. sme tam stáli civěli jak ty čuráci mlátěj do míčku a von se pohybuje - to je teda kurva zábava. Na tohle sem fakt neměla. Připadala sem si jak maloměstská cuchta, co to má za potřebí...Té. to asi vyhovovalo, protože vona se někdy jako maloměstská cuchta chová, i když není...Ale mě tam fakt nebavilo stát jak solnej sloup. A tak sem jí řekla abysme někam šly a tak sme různě chodily sem a tam...Té. se ale nechtěla moc voddálit vod těch debilů a tak sme měli malý kolečko ve kterým sme je pořát vobcházeli a i z toho mi bylo blbě! Pak řekla něco nechutnýho. Té. řekla, že Kurt je boží. Teď se mi teda chtělo teprva blejt. Zní to, jako když bárbí blije! (nic proti Té. Je mi šumák, že si to přečteš!) Je to jako rouhání...
Šla sem domů. Né na dlouho. Ve třičtvrtě na tři sem už zase zvonila u Jí. Tentokrát se vozvala, ale ven stejně nešla. Prej je to moc pozdě - no bylo...Nevadilo mi to. Zase sem šla na ten zkurvenej kolotoč a připadala sem si, jako když chodím pořát dokola...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TESS " <3 TESS " <3 | Web | 25. března 2012 v 17:57 | Reagovat

Tak s tou cuchtou, i Kurtem, to jsi mi řekla už venku, ale Kurt je fakt boží a ten jeho dopis jsem už taky četla. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.