Opředena žílami. Smradlavé fusekle. Zima. Ach, ty školní akce.

20. ledna 2012 v 19:13 | Froya-Ireth de la Feon |  Kecy. (pro rok 2012)
Nemusím připomínat, že začínat je mučení mého ducha a trýznění mé duše a tak začnu rovnou aktualnímy momenty. Říkám vám na rovinu - chcete-li mít fotky jako Picasovo obrázky, foťte lidi. Já teda nemám tušení, jaké pocity ve vás vyvolává Picasso, ale u mne je to bídný pocit v žaludku následnovaný návštěvou záchodu. Jo, lidi nám opravdu solidně kazí záběry, ale víte co? Jak který...Když už je máte přenádherně zaostřený v nejprapodivnějsím úhlu - co neudělají? - pohnou se! Čímž se dostávám k zajímavé okolnosti, kterou sem na vás nechtěla vybalit hned, jako facku na ksicht (no neříkejte mi, že by si některé ksichtíky nezasloužily zfackovat?). Byli sme na lyžáku. Já, moje třída. Tak helejte, tyhle akce já fakt nemusím. Mám ráda naší třídu ale tak nějak zvláštně. Na žádný akce s nima chodit nechci. A ani semka sem se netěšila. Nakonec mi toho ten kurz hodně dal. A to zejmena psychicky. Prožila sem neskutečný zklamání a nečekanou radost. Začněme tedy od začátku.
Za devatery horami (no, záleží, kde v čechách zrovna působíte osobnostně), tisíci močály, zkrátka přesněji - rovnou, když zabočíte u kravína, sejmete prostitutku a ucítíte smrad - leží Lipno. Je to taková velikánská louže. A vedle tohohle Lipna se nějakej chlápek - předpokládám, že to byl chlápek, ženskou by taková střelenost nenapadla - rozhodl vybudovat Kramilín. Měl dcery: Jezerní, Dámskou, Pánskou, Střechu, Promenádní, Školní a...protože už neměl do čeho píchnout, raději z nich udělal sjezdovky, ale ještě před tím, propadl peklu a postaral se, abysme na těchto končinách dostatečně mrzli. I nakázal sněhu a mrazům aby ukázali svou sílu a jejich oddechy ukryl v čarovných skříňkách, které postavil na své dcery. Takový bláznivý je to kraj.
No a do takové prdele se nás naši milí, předrazí učitelé rozhodli poslat. Ubytovali nás na hrůzném místě, ale protože byli zvyklí, že nám už několikrát ráčili podstojit pod nos pavouky, peřiny, co nám byli malé, prostěradlo, o kterém se vám ani nemohlo zdát (takové noční můry nemá nikdo), čekali vděčnost. A taky se jí dočkali )i z mojí mrzuté strany, kupodivu). Nasadili nám na naše už tak týrané nožky (zejména hodinami tělocviku) dlouhá, předlouhá břemena, aby už jsme jim nikdy nemohli uniknout. Někteří dostali jedno, jiní dvoje. A pouštěli nás z kopců. A měli z toho radost. Takoví lidé, tu jsou.
A protože jsme ještě dětmi a zprvu o pro některé bylo neskutečné mučení, jiným se to započalo líbit a hodlají tak konat každou zimu, ačkoliv už bez učitelů a třídy.

To byla ta obecnější část, abyste věděli.
Bylo to neskutečných pět dní, které nás všechny dusily smíchem, studily na kůži, nedali nám pořádně spát (to ovšem neni jejich problém, to jen několik ukecaných pus se po večerech vypovídávalo, později však sami usínali z vyčerpání) a trýznili naše žaludky prazvláštním jídlem (snídaně, byli však úleva pro celý žaludek i střeva, nemluvě o dutivě ústní..ách). A stále jsem tu celá - dvě nohy, dvě ruce, mozek naruby, duše rozlámaná. CO víc si přát, pro naše všeobecné blaho?

Naše třídní medůzka. (mimochodem, už sem objevila tvůj blog ale využiji toho, až příjde čas..HAHA!!)


Neptejte se, co takoví spolužák dělá na dívčím pokoji pod postelí. Já vám to totiž prozradím sama - schovává se před tím větším spolužákem, který je rovněž na dívčím pokoji. chtěla jsem si to dění okolo vyfotit a tak jsem tadytomuhle řekla: "Héj, vystrč hlavu, to bude zajímavá fotky, kámo!" A hádejte co on na to? Vystrčí prostředníček! Hnad o něm máte zajímavé mínění, když si ten moula splete věc, kterou mu podpírá krk a věci, kterou všechno okolo ohrabává...


A tohle je jeden z posledních případů, o kterých jsem mluvila na začátku článku. Jo, mám na mysli to, že lidi kazí fotky. Teda zrovna tady A. je poměrně fotogenický člověk, kazí si to však svojí neposedností. Dlouho, po tom, co sem fotku zmerčila v tom foťákovým prolížeči, jsem nevěděla, kde to má hlavu a patu a co to vlastně je. Tak pro menší popis: vlevo nahoře jsou její obroučky brýlí, od jich postupují pomalu vlasi, které sama A. hodnotí jako "pochcanou slámu", dole už vidíme kus krku a mikiny a také zakončení obličeje. Snad je to pochopitelné ..

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 clerexe clerexe | Web | 21. ledna 2012 v 16:53 | Reagovat

ty vado? ten desing je nejlepší co jsem kdy viděla ^^ :3

2 Skyletta Skyletta | Web | 21. ledna 2012 v 19:29 | Reagovat

Plně souhlasim s tim milým člověkem výše, sice že vzhled je fakt bomba. Kupodivu mi ani moc nevadí, žes mě zase vyšátrala, ten článek mě strašlivě bavil a ta fotka je fajn. Takže tě ani nezabiju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.