Visci

29. prosince 2011 v 18:37 | Froya-Ireth de la Feon |  Témata
Miluju, když jedu autobusem a kolem rostou stromy a na nich takoví komický "hnízdečka". No, je to milý, ale pěkně neřádský! Takovej milounkej poloparazit. Tak tohle dokáže na mým ksichtě opravdu vyvolat takovej ten divnej, nechutnej úšklebek..Ehm, jak že se to jmenuje? Jo! Úsměv. Vlastně jsem nikdy nepochopila, proš se směju jmeí na stromě, ale víte, to jmelý, chudák, si tam jen tak komicky visí, jako by ho měl každou chvilku posrat pták. A tak to člověku nedá a prostě se usměje. Kdybych ale každej projev života jmelí měla komentovat city, asi bych hystericky brečela a běhala sem a tam zrovna na vánoce, kdy ho ty prevíti ochudí o jeho jedinou radost ze života - parazitování na někom jiným. Když o tom tak přemýšlím, jmelí je tak trochu jako já, taky parazitujeme. Ale o tom jindy. Říká se, že jmelí bylo dříve strom, ale protože z jeho dřeva byl udělán ježíšův kříž, zaleklo se a stydem se zmenšilo. Když se tak koukám na ubohou větvičku týhle čarovný rostlinky visící na našem spešl starým lustru a vidím, jak je chudák zcvrklý a jak by se mu teď krásně někde parazitovala, je mi ho docela líto. Co já bych asi dělala bez parazitování? Je to můj projev života! Sem zlosyn (spíš zlodcera) a zlosynem zůstanu, byz parazitování bych asi uschla stejně, jak to jmelí. A tak jsem dospěla k názoru, že je to tradice postavená na hlavu.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.