The owl

21. prosince 2011 v 17:32 | Froya Aranell
Vlastně ani netuším, o čem chci psát, ale budiž. Dejchl na mě sangvinismus. Ano, po ták dlouhé době. To si dal tedy prevít na čas. Mám dárky, dneska jsem je s T. nakupovala. Vánoce jsou skutečně jako extáze, chce se mi křičet, chci běžet, chci plakat, chci se smát a to vše naráz, takhle jsem se cítila naposledy, když vyšel storytime a to i přes to, že ta písnička není vůbec pěkná a že sem to od ní čekala...Sněžilo. A bylo to vyjímečné. Jako když andělé pelichají, jako když maličkatí holoubci utrhávají zobáčkem peří ze svých křídel a posílají nám jej dolů, jen pro naše potěšení. Sakra, ta morbidita mě nepustí! Ale přesto to berte jako zcela sangvinistickou vsuvku se špetičkou černého humoru. Když už jsme u černého humoru, dnes se mi zdál příšerný sen. Sen, který mě nenechal spát ještě 3 hodiny po jeho uplynutí, sen, který mě rozklepal. Ale nevadí, že jsem nespala, alespoň jsem si spousty věcí ujasnila. Když se nad tím zamyslím, není to tak, že sny, právě ty nejmilosrdnější sny tohoto světa nám kradou veškerou realitu a krvechtivě ji požírají? Jestli je to tak, tak díky za to..Mnohdy je to to jediné, co nám zbývá
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.