Vita insanit

24. června 2011 v 14:17 | Froya Aranell |  Kecy. (pro rok 2011)
Sotva jsem se tento rok nadechla zimního vzduchu, nastal jarní čas. Sotva jsem zpozorovala, že přišel jarní čas měla jsem na sobě pouhé tílko a tříčtvrťáky. A teď se jen lekám, z jakého že rohu na mě vybafne podzim se zimou v zádech. Ne, skutečně. Mám za to, že se schyluje k zimě a nastává prosinec. A když mi někdo milostivě oznámí, že už ve čtvrtek na mě čeká vysvědčení tak...To je děsivé. A aby toho nebylo málo, svět se zbláznil. No skutečně. Celý tento týden byla tragická komedie, snad i taková, kterou by Shakespeare nevymyslel.


Tak pohleďte: Pondělí. To byl snad největší šok za všech dnů. Když jsem přišla do prázdninami naladěné třidy, kdosi se choulil na lavici. Obličej měl zakrytý černou kapucí a hlava mu spočinula na rukou, jenž byly složené na lavici. Zdálo se že spí. Nespal, skoro plakal. Byl to ten nejmenší človíček ze třidy, který jindy srší energií a přemýšlí, co by komu jinému udělal jen, aby nebyla nuda. Celý den jsem z něj tahala, co se jako stalo, nakonec mi bylo podarováno odpovědi, ta zas tak překvapivá nebyla. Tušila jsem něco...
Úterý. Když jsem přišla do šaten - hodina tělocviku - vypadalo vše celkem normálně. Tak jsem se nachala unést myšlenkou, že minulí den byl jen špatný sen. Chyba. Nebyl...Když totiž vtrhla do šaten - kdo to vlastně byl? - asi Kačka, tak se nás ptala, co se to stalo. My neměli ponětí o čem to jako mluví. Nekonec nám řekla, že ne chodbě sedí Adéla (s Dulou) a pláče. Víte, ona Adél je neskutečně veselí člověk, který nebrečí pro hlouposti. Je na tom podobně jako ten malý tvor z pondělka. Naštěstí její žal stopil softball, který jsme hráli na tělocviku. Z tohoto dn si ještě pamatuji, jak to s mím pondělním spolužákem nebylo jiné, stále byl scholený na lavici, hodinu co hodinu, pořát.
Středa. Trochu nechápu, proč se říká "Škaredá středa". Tato středa až tak škaredá nebyla. Vlastně možná ano, záleží čistě na úhlu pohledu. Tak třeba pondělí spolužáček nám stále držel smutek. Možná to bylo horší v tom, že všude oznamoval, že se chystá spáchat sebevraždu...Ale v tu dobu jsem toho začnala mít akorát dost. Celý týden se jen litova. Poslyšte, já jsem zcelku chápavý člověk, ale tahle sebelítost, to je na mě moc. Já nejsem zvyklá se litovat a to samé čekám od ostatních. Měla jsem sto chutí, mu plivnout do ksichtu, že jestli je to teda taková chudinka, tak ať si z toho mostu skočí. Ale udržela jsem se...
Čtvrtek. A možná je dobře, že jsem se udržela, protože ve středu vedla s tím nezmarným spolužákem rozhovor jedna holka. A asi mu promluvila do duše či co, protože se přestal litovat. No o sebevraždě mluvil pořát, ale už to nebylo takové. už se zapojil do nejrůznějších škodolibostí s ostatním kolektivem a dokonce odhodil tu svojí zatracenou černou mikinu s kapucí. Už bylo sakra na čase!
No tak toto byl můj neskutečný týden. A co víc, trápení ostatních se nějakým mě neznámím působem přeneslo na mou osobu a docela mě to štve. Ale někde jsem to trápení odhodila do kouta a vzala v potaz, že začínají prázdniny a že bych byla sakra hloupá, kdybych se trápila kvůli něčemu, co se mě beztak netýká.
A aby toho nebylo málo mám další posedlost. Jo, fakt, nepřeháním. Ach ty moje posedlosti, neskutečně je nesnáším, ale vzhledem k tomu, že to jsou posedlosti tak je i miluji! A jakáže to posedlost je to teďka? Tak je jich hned několik..Nedivte se, když už něco dělám, dělám to pořádně. (to neplatí o ostatních věcech, mimo posedlostí) Toužím po kytaře. Zbláznila jsem se? Asi ano, ale od teďka ze mě prostě bude metalovej rocker. Dále pak nesmím zapomenou na Shakespaera. Ne jen že jsem si půjčila Hamleta originál, ale strašně se toužím podívat na Shakespearovké slavnosti někde v Ostravě.
Na další týden mě čekají další halda akcí, ale o těch už v dalším článku, protože mám pocit, že moje ukecanost zase odmítá připustit své hranice, přes které by neměla za žádných okolností přejít.

"Jen za své bláznovství se schovává, aby pak mohl z úkrytu střílet svoje vtipy."
William Shakespaere, Jak se vám líbí
Akt V., scéna4


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 - monika - - monika - | Web | 24. června 2011 v 14:29 | Reagovat

díky ....

2 Ela Ela | Web | 24. června 2011 v 15:51 | Reagovat

Ahoj, teprve ted jsem si precetla ten komentar.
Jo Adamovi sem fandila stejne jako Gabi.
no vis co.. oni jsou to taky jenom lidi a navic Gabi je v pohode holka, tudiz to tolik nehrotim, ze s ni mam fotku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.